senzor

V rámci přehlídky současného designu Designblok prezentuje galerie Senzor výstavu Impression, která proběhne ve dnech od 9. do 12. října v novém showroomu Design by Donlić (Bílkova 13, Praha 1) a po té se přesune zpět do galerie Senzor, kde bude probíhat až do 11.listopadu.
Výstava představí tvorbu hned několika současných umělců a jedné umělecké skupiny. V poměrně pestrém kurátorském výběru zaznamenáme tvorbu Jakuba Špaňhela, Petra Písaříka, Petra Pastrňáka, Petra Lysáčka, Jiřího Surůvky, Vladimíra Skrepla, KW, skupiny PodeBal, Eugenia Percossiho, Viléma Kabzana, Stanislava Merhouta a Ondřeje Malečka.
Výstava, na níž nalezneme obrazy, fotografie, objekty, instalace a video, volně dokumentuje tvorbu autorů spolupracujících s galerií Senzor, a je letmým dotykem, jakousi impresí toho, čemu vybraní umělci v poslední době věnují. Některá díla dokonce vznikla v reakci na prostor s romanticky industriálním charakterem objektu bývalé továrny přilehlého showroomu Design by Donlić, nyní s citem zrekonstruované ke kulturně společenským a uměleckým účelům.

Inspirací výstavy, která bude doprovázet festival Designblok, je pak myšlenka překračování prostoru a pohyblivosti hranic, mentálních a fyzických, již každý z autorů pojímá s přístupem jemu vlastním. Prostorem může být konkrétní bod i čistě subjektivní výsledek mentálních projekcí. Téma hranic rozvádí ve svých dílech například skupina PodeBal, Petr Písařík, Vilém Kabzan, Petr Lysáček a Eugenio Percossi. Autoři zcela záměrně tematizují problém hranice mezi uměním a ne-uměním. Ve svých instalacích, ready-madech a materiálových obrazech umělci lehce vytyčují a zároveň místy až mohutně stírají hranici umění a užitého designu. Umění a design v jejich podání koexistují v nepsané symbióze, která posouvá vnímání a chápání obou většinou samostatně existujících světů. Z tohoto důvodu je zařazení výstavy v rámci doprovodných programů festivalu Designblok cíleným gestem k prohlubování komunikace a možné výměny mezi umělci, designery a architekty.

Výstava Wanted ukazuje Petra Písaříka jako autora žádaného a současně pronásledovaného, hnaného obojakostí krásy – opravdové, i té předstírané. Není iluzionistou, předkládá jen vizi excentrika, jenž dráždí do podvědomí zasunuté představy, touhy a vášně. Jeho obrazy tvořené tisíci drobnými korálky, nejsou jen líbivými artefakty. Písařík v nich prezentuje další dimenzi malby. Korálky nenavléká, ale lepí na plátno a často ještě přemalovává a přestříkává sprejem, čímž vytváří osobitou materiálovou stopu. Tah štětcem je nahrazen několika zdánlivě nesouvisejícími kroky a přístupy. Plátno pak slouží jako živé médium experimentálních výrazových prostředků. Dá se říct, že Písařík sází na sílu netradičního, přesto snadno srozumitelného vizuálního sdělení svých obrazů, které často oscilují mezi obrazem a objektem. Rozhodně však nejsou omezené ani jedním médiem.

V cyklu materiálových obrazů s nádechem designového trendy eklekticismu Písařík uvádí v omyl všechny hledače hlubokých významů a vykolejuje i pokusy o nalezení směrů vedoucích k možnému uchopení jeho děl. Obsah není důležitý. Důležitý je dojem třpytivých kulis a vůně umělohmotné květiny.
Květiny a jejich motivy divák uvidí na výstavě ostatně často. Písaříkovi slouží jako dostupné a univerzální symboly okouzlení a romantiky. Květiny vyrůstají ze shluku korálků, jindy se proměňují v borovicové háje a místy i celé přírodní scenerie doširoka otevřené krajiny, nad níž bezstarostně poletují motýli. Květiny se zhmotňují i jako sochy a ready-made objekty z nejrůznějších recyklovaných materiálů. Jejich umělá krása neuvadá, stejně jako neblednou třpytky na obrazech.

Výstava Wanted je smělou ukázkou toho, jak secondhandový romantik designuje umění. Jak proměňuje, boří a následně znovuoživuje vztah krásy a ošklivosti, líbivosti a neúměrného vkusu eklektika, jemuž je vše dovoleno. Jedno je ale jisté – Písařík nás uvádí v krásný svět, kde ve třpytu zlatavých flitrů mohou i nalepovací řasy stejně vábit, kytky z popelnice zavonět dávno zapomenutým parfémem, a oblek, byť z druhé ruky, může stejně padnout a plnit svou roli ve hře o status quo.

Samostatné výstavy (výběr)

2000 Galerie MXM, Praha
2001 Galerie Malá Špálovka, Praha
Městská galerie, Šternberk
2003 Galerie Na Bidýlku, Brno
2004 Galerie Chobot, Vídeň
2005 Galerie Louvre, „LESY", Praha
2006 Galerie České pojišťovny, Praha
2007 Galerie Beseda, „Lesy a krajiny", Ostrava
Galerie Woxart, „Obrazy malované válečkem", Praha

Jakub Špaňhel (1976)

Karviná/Praha

Absolvent AVU, ateliér Jiřího Davida, respektive Milana Knížáka Jakub Špaňhel patří k jedněm z nejúspěšnějších současných českých malířů. Jeho malba je neobvyklá přesně do té míry, do jaké je jistým způsobem tradiční. V době konceptuálních přístupů a snah o dekonstrukci malby se Špaňhel až klasicky zmocňuje obyčejných témat od aktu až po zátiší. Je autorem cyklů interiérů kostelů, benzínek, ale i květin nebo půllitrů. Jeho malba je charakteristická temnou paletou a dynamickou stavbou obrazu, jeho osobitým znakem se stalo expresivní užití zlaté barvy. Špaňhel má za sebou řadu samostatných i kolektivních výstav doma i v zahraničí. Jeho obrazy jsou součástí sbírek Národní galerie, Východočeské galerie v Pardubicích, Galerie Klatovy / Klenová či kutnohorské Galerie Felixe Jeneweina.

Samostatné výstavy (výběr):

2000 Uklízečka, Galerie Jelení, Praha
2001 Obrazy, Galerie MXM, Praha (s P. Pastrňákem)
Sto květináčů, Galerie-knihkupectví
Řehoře Samsy, Praha
Galerie Arte, Klagenfurt
2002 Kytky, portréty a květináče, Městský dům
kultury, Karviná
2003 GHMP, Staroměstská radnice, Praha
2005 Sejdeme se na hřbitově, GFJ, Kutná Hora
Národní galerie, Veletržní palác, Praha
(s Jonášem Czesaným)
2006 Vůně růží a benzinu, Galerie ad astra, Kuřim
2007 Galerie U Bílého jednorožce, Klatovy

František Matoušek (1967)

Boskovice/Praha 

vystudoval Akademii výtvarných umění – ateliér Jiřího Davida. Objevil se na české výtvarné scéně v půlce devadesátých let mezi nejmladší generací pohybující se v dnes už neexistující pražské galerii MXM. Jeho hlavním konceptem, jenž je nejcharakterističtějším rysem jeho tvorby, je metoda vytrhávání nití z džínoviny, vytváření optických protikladů a případné domalování plátna. Touto náročnou metodou dosahuje téměř fotorealistických portrétů a krajin, které však zdaleka nejsou pouhým sofistikovaným řemeslem. Domalováním, ale i tématem a způsobem jeho uchopením je Matoušek zcela nezaměnitelný. Portrétovaní patří do jeho osobní paměti, podobně jako krajiny, které realizuje přímo v terénu – jen málokdy pracuje s fotografiemi. JE hojně zastoupen ve sbírkách doma i v zahraničí.

Samostatné výstavy (výběr)

2001 Galerie MXM, Praha
2002 Galerie Václava Špály, Praha
2003 Galerie Sokolská 26, Ostrava
2005 Galerie Ars, Brno (s Davidem Adamcem)
2006 Galerie A.M. 180, Praha
Galerie Ad astra, Kuřim
2007 Galerie České spořitelny, Praha
2008 Galerie Caesar, Olomouc

p.pasternak

m.kunc

j.spanhel

j.spanhel

j.g.dokoupil

f.matousek